Píšu deník. Někdy často, jindy skoro ne, ale naštěstí to nemá žádná pravidla. Píšu doma, ve vlaku, v kavárně, u kadeřníka, když čekám s nabarvenou hlavou. Ráda koukám na lidi, poslouchám kousky hovorů, jsem pozorovatel. Vnímám, dýchám, jsem, píšu. Taky čtu, někdy mám hltavě rozečtených několik knih naráz, z toho pak nečtu skoro vůbec. Koukám ráda na filmy, piju víno, miluju ukrajinský boršč, jak ho dělala moje babička, sním o cestování, mám ráda knížky receptů s lidským příběhem a vůbec lidský příběhy. Stories. Ptám se lidí na jejich životy. A snažím se tvořit si ten svůj. A všechno to píšu do deníku.

http://pisudenik.blogspot.cz/

https://twitter.com/pisudenik