Patty Jay

Narodila jsem se v roce 1997 (ano, ten rok, kdy se nic nestalo), v zimě, pár dní po Vánocích. Takže doufám chápete, že jsem prožila o jedny vánoce míň. Nicméně a víceméně jsem tenhle fakt zatím přežila a nějak převratně se kvůli němu můj život nezměnil. V roce dvatisícedva se možná stalo něco zajímavýho, ale já si to (bohužel či bohudík) nepamatuji. Ale v roce dvatisícečtyři jsem zahájila školní docházku a pečlivě se připravovala do školy každý den. V roce dvatisícenevimkolik mě to přestalo bavit, přestalo mě bavit bejt hodná a poslouchat a dělat věci, který nechci. Pořád se mě to drží, stejně jako moje průměrná průměrnost, i když jsem vlastně jediný člověk, který o mojí průměrné průměrnosti tvrdí, že existuje. A mně to popravdě zvedá sebevědomí. Stejně jako drink od někoho, koho vůbec neznám, kompliment, vyzvání na tanec nebo prostě zájem. Něčí zájem. V roce xxxx jsem si začala uvědomovat, že tady SAKRA kvůli něčemu jsem. Teď je rok 1012 a já pořád nevim proč. Taky mám pro každou příhodu, náhodu, vzpomínky a jakoukoliv událost vlastní teorii. Dejme tomu, že jsem tady proto, abych vytvářela teorie. Dokud nenajdu ten pravej důvod... držme se toho. (Pokud jsou ovšem teorie jako "stalo se to, protože jsem to chtěla" nebo "řekl to, protože to je arogantní zmrd" vůbec úcty/chválihodné.) Je hodně věcí, co mě baví. Držet cigaretu jenom proto, abych jí mohla típnout a před tím ještě potáhnout. Kreslit lidi, kteří o tom vůbec neví. Kreslit celkově. Mít sluchátka v uších s nejlepší hiphopovou hudbou. Provokovat a dělat planý naděje. Hrát na kytaru. Bejt pryč třeba dvanáct hodin, když nikdo neví, kde jsem. Baví mě bejt opilá. Baví mě sedět na schodech před hospodou v tý zkurveně malý vesnici. A taky mě baví všechny ty milovaný osoby, jako je Anet, Věr, Tony, Míra a v neposlední řadě mě baví provokovat Tomáše, protože vim, co by mohl udělat.